Aktivit vyjímajících děti (ano, opravdu je oba dva z celého srdce miluji, ale známe to... někdy je jich trochu moc) za posledních pár měsíců nebylo mnoho, trocha sladkého pečení, několik návštěv kavárny, pár volných půldní jako stvořených k umytí podlahy v kuchyni a přišroubování poliček do skříně.
Stále, velmi zodpovědně, každý den, pokouším se ukořistit si aspoň kousíček volného času pro sebe (= na šití a pečení), a využívám pro to všechny dostupné pomůcky a vychytávky, které v různý čas a na různých místech různě fungují, případně nefungují. Vlastním k těmto účelům 4 kočárky, 2 houpací vaky na gumě, a tři různé šátky/nosítka. (Některé z těchto potřeb mám v zápůjčce, a proto tímto děkuji a blahořečím ony dobrodince, díky kterým mám každý den naději, že něco vytvořím.)
Nejnapínavější část dne přichází po obědě, kdy se zatajeným dechem, plna očekávání doufám v to, že dnes je ten den, kdy oba dva chlapečci usnou, a já si uvařím svůj oblíbený darjeeling, zapíchnu špendlíček do látky a rozezvučím motory šicích strojů...
A poté plna nadšení a odhodlání nevzdat to a bojovat další den, plním kyblíček pískem a nakládám kameny do náklaďáku, kterým je převážím na druhý konec pískoviště, kde na ně čeká bagr...
Žádné komentáře:
Okomentovat