Na dobrou noc

Ještě před nastěhováním do nového bytu jsem plánovala zrealizování svého snu, a to velké opravdovské pohodlné manželské postele, neboť doposud jsme oba dva, a posléze všichni tři, spali na rozkládací posteli o šířce 160 cm. Tu rozkládací ale nechci hanit, byla skvělá, praktická a jednu chvíli jsme ji využívali i jako takovou hlídací a hrací ohrádku pro pana Ó, stále ji máme a využíváme ji jako gaučík v obýváku.

Naše nová ložnice se tedy sestává z velké široké postele, která vévodí celé místnosti, a téměř celou ji také zabírá. Pan Ó (ač měl svou krásnou postýlku přiraženou těsně k naší rozkládací a jako úplné miminko v ní spinkal) je zvyklý spát s námi, a i když jsem uvažovala o variantě samostatného pokojíčku, nakonec je pro nás všechny stejně nejlepší řešení velké společné ležení.

Velká postel a k ní těsně přiražená postýlka pana Ó.

I když je nová postel ta z nejširších v nabídce, chtěla jsem přecijen zařídit útulný kousek vlastního spaní i pro pana Ó. Takže jsme mu také pořídili novou postýlku, takovou střední dětskou velikost 160 x 70 cm. Postýlku jsme ještě doladili tak, aby byla stejně vysoko jako naše manželská.

Srovnáním hladin postelí vznikl takový spací balkonek, ze kterého se dá kdykoli přelézt. Vedle postele máme zatím komodu s oblečením, ta půjde brzy jinam.

Jelikož se brzy ještě trochu rozrosteme, vytvořila jsem na další fotce takovou simulaci budoucnosti, spací balkonek z malé postýlky. Postýlka bude stát místo komody, ale můžeme ji podle potřeby přesunovat - i do jiných místností, neboť jsme ji již pro pana Ó prozíravě opatřili kolečky. Nyní jsme v rámci příprav na nového člena rodiny opět vyvrtali pár děr navíc a doladili výšku postýlky.

Velká manželská a dva balkonky pro dvě děti. Hádejte, kde budou obě děti spát nejraději :)

A protože jsem vlastně nikdy nebyla spokojená s klasickým mantinelem okolo dětské postýlky, který se věčně shrnoval a krabatil, hledala jsem na internetu inspiraci, jak to vymyslet jinak. A polštáře se mi zdají jako výborné a krásné řešení, pěkně drží tvar, díky tkaničkám zůstanou na svém místě, a až je nebudeme využívat jako mantinel, ustřihneme tkaničky a budou z nich polštářky třeba na gauč.

V rámci příprav malé postýlky jsem v zachmuřených podzimních dnech ušila mrakomantinel.

Miminka prý vidí černobíle ...

K úplné dokonalosti mi ještě chybí dodělat malou poličku nad postýlku pana Ó, na kterou by si mohl dávat oblíbené hračky a knížky. Chystám se také na šití povlečení do velké postele a výrobu polštářů. Postel je dost široká a hodily by se nám tři polštáře vedle sebe, přecijen se občas stane, že máme uprostřed postele malého návštěvníka a polštář by jistě ocenil. Odhodlávám se také k ušití velkého přehozu přes postel, jak vidno z fotek, nejsem úplně stlací typ a přehoz by mi dost ulehčil trápení, tak uvidíme, jestli to než půjdu do důchodu všechno stihnu :)

Hezkou dobrou noc!

Matka v procesu

Tento krátký článek bude spíše takovou reklamou na články další, již brzy na vašem monitoru.

Stále jsem se úplně nevymanila ze stěhovacího procesu. I když si již bydlíme v novém, ještě jsme se nevybalili ze všech krabic. Zatím jsme zvládli pro nás nejdůležitější milníky:

 - Máme velkou postel, která se na zimu ještě zvětší.
 - Již se nám hezky rýsuje dětský koutek v obýváku - to bude takový předvánoční článek s tipy na dárky
 - Rýsuje se též šicí pracovní koutek, snad to dopadne :)

Na další rýsování nezbývá mnoho času, neb se mimo jiné rýsuje i břicho pěkně dokulata. A tak se střídají dny a týdny hojné aktivity, a dny i týdny spaní po o a usínání v devět večer.

Léto, léto mý...

Na blogu vznikla až moc velká pauza, kterou je již nutno přetnout. Toto léto je nejen abnormálně teplé, ale též je plodné na životní události, díky kterým jsem nenapsala ani řádek.
Slovo plodné je v tuto chvíli tak trefné, že bych ani trefnější nevymyslila. Vypadá to, že se zvyšujícím se počtem dětí v našem domově, zvýší se i počet matko-článků na blogu, což bude přínosné hlavně pro mne, a třeba se díky tomu ze dvou dětí ani nezblázním.

Další novinkou jsou klíče od nového bydlení. Již druhý den balíme byt do krabic a určitě jsme trhli rekord ve spotřebě kartonu a lepící pásky na člověka a den.

A na závěr, když už jsme u těch rodinných témat, máme dvě staro/novinky do knihovničky. Říkanková klasika nesmí chybět v žádné dětské knihovně. A Zahrada - to je jistě nejen moje srdcová záležitost. Už se těším, až si ji s panem Ó. zase přečtu.

Víkendová Šarlotka

Tenhle článek by se taky mohl jmenovat Pečeme v jeskyni. Z našeho minibytu se totiž jeskyně stala.
Před měsícem nám před okny vyrostlo lešení a tak jsme si zvykli na ranní budíček reprodukovaný sbíječkami a lešeňovým výtahem.
Náš výhled je momentálně industriálně laděn, skrz trubky vidíme oranžovou ochrannou síť vlající na lešení a nově máme výhled vylepšen tyrkysovou folií nalepenou přímo na sklech oken (větrat můžeme jen balkonovými dveřmi, oknem bychom též mohli, ale museli bychom si nejprve vidličkou propíchat průduchy do folie). Občas nám výhled vylepší nějaký ten dělník procházející se před okny (to vždy potěší pana Ó), bohužel ale není svlečený do půli těla, a vůbec nevypadá jako z reklamy, spíš bych ho zařadila do pořadu policie ČR pátrá. O tom, jak to venku vypadá a jestli svítí sluníčko si ráno přečteme na internetu či opatrně vykoukneme z balkonových dveří a jdeme vesele do práce.

V naší jeskyni se nám nadále žije dobře a i přes nedostatečný výhled a osvětlení můžeme pokračovat v obvyklých aktivitách. Jednou z nejzábavnějších je víkendové vaření a pečení. Muž si nedávno stěžoval, že peču stále jen do kavárny a on to musí čuchat a nic z toho nemá, a já mu musela dát za pravdu. Tak jsme si upekli naši vlastní domácí Šarlotku a byla to velká sláva.

Snídaňový kousek. Tohle je ten první, nakonec jsme snědli půlku Šarlotky.

Pan Ó si Šarlotku nejprve rozebral a seřadil.

Recept najdete na mém oblíbeném blogu zde:
http://www.laskominyodmaryny.cz/2014/09/tatranska-sarlotka.html

Recept jsem si upravila podle svého, místo hrubé mouky používám hladkou, nebo bezlepkovou směs Jizerka, na jablka dávám méně cukru a zakápnu je citronovou šťávou, a místo strouhanky na korpus zamíchám do jablek asi 2 lžíce pudinkového prášku. Ještě jsem do jablek přidala zbytek sušených brusinek a směs oříšků, které nám zbyly doma (jeden para ořech, mandle, piniové oříšky a dýňová semínka)

Šarlotka za večerního šerosvitu čerstvě vytažená z trouby.

V lednici se nám právě teď ještě krčí čtvrt Šarlotky a všichni se již těšíme, že ji sníme k nedělní snídani.

Snídaňová ...

Není nic lepšího, než začít nový den za pomoci pořádné snídaně. Mám ráda velké snídaně a dlouhé snídání. Jsem ten typ, který ráno vstane a může si dát rovnou svíčkovou se šesti.
Kdybych mohla každý den zahájit například anglickou snídaní, byla bych úplně nejšťastnější, a jistě bych po celý zbytek dne byla mnohem vyrovnanější, krásnější a inteligentnější než obvykle.

Běžně ve všední dny z časových a často i zásobovacích důvodů (neb nic jiného doma prostě není) mívám ke snídani pečivo s máslem a domácí marmeládou. V lepším případě na mne zbyde například kousek ovoce, který upadne panu Ó pod stůl.
V nejlepším případě zvládnu ráno ovesnou kaši, kterou si dělám vlastně docela často, a která je velmi variabilní a jednoduchá: Jemné ovesné vločky zaleju vařící vodou a nechám chviličku nabobtnat, poté přidám na co mám zrovna chuť.
Nejoblíbenější jsou varianty: čtvereček lídl vysokoprocentní čokolády + banán + arašídové máslo (úplně nej nej je arašídové máslo s kousky pekanových ořechů a javorovým sirupem z Marks & Spencer), ovoce + datlový sirup, nebo jen arašídové máslo+ skořice.

Nejbáječnější je, udělat si po týdnu chlebů s máslem v sobotu pěknou snídani v podobě domácích vafliček. Univerzální recept vlastně nemám, pokaždé dělám těsto od oka a ze surovin, které po ránu najdu doma.


Recept na ty dnešní a vlastně i přirozeně bezlepkové je:
- 1 hrnek jemných ovesných vloček
- 1 kelímek bílého jogurtu
- 3 lžíce slunečnicového oleje
- 1 lžíce cukru
- 1 lžíce kakaa holandského typu
- 1 rozmačkaný banán
- 1 vejce
- 5 lžic hladké rýžové mouky
- špetka soli



Všechny ingredience smícháme a necháme chvíli odstát, aby vločky hezky nabobtnaly, u těch jemných je to chvilička, poté můžeme podle konzistence ještě případně přidat trochu mouky, těsto je takové jako na lívance, nebo hustší palačinkové.
Poté již zvesela vaflujeme (my máme tefal toastovač s vyměnitelnými plotýnkami: toasty, gril a vafle). Tyhle vafle jsou po upečení i po vychladnutí velmi křehoučké a jemné, nejsou to takové ty suché podrážky, které se dají koupit v hypersupermárketech a i pan Ó je má rád.

Pan Ó i páni dinosaurové jsou s vaflemi spokojeni a ze sopky vyvěrá marmeláda.

Upečené vafličky jsou u nás doma nejpopulárnější poctivě v každém čtverečku potřené tvarohem a polité marmeládou a ještě navrch třeba agávovým, nebo Black treacle sirupem (je to vlastně třtinová melasa, přijde mi to hodně podobné klasickému českému sirobu z cukrové řepy).

Každý čtvereček musí být poctivě vyplněn tvarohem.

Poslední vaflička s domácí meruňkovou marmeládou.

Kafe, kafe, černý čaj

Doba je rychlá, času máme všichni málo (ačkoli zrovna času máme všichni stejně), a tak skoro každý z nás má svůj oblíbený dobíječ energie.
Drtivá většina mých známých jede na kafi. Já kávu dlouho nepila, domácí "rozpustnou" klasiku jen velmi výjimečně a ve velmi malých hrnečcích s přesně odměřeným množstvím mléka a pár krystalky cukru, ale tak nějak to pořád nebylo ono. Často si připadám jako Renee z filmu Kafe a cigára, jen si u toho většinou nečtu časopis o zbraních:

https://www.youtube.com/watch?v=jJC6DqvKhVg

Možná díky rodičům, kteří již dlouhá léta den co den popíjejí sypaný darjeeling a plechovku čaje a konvičku si berou i na dovolenou, piju čaj. S kostkou cukru, nebo s lžičkou medu, a úplně nejlépe s citrónem. Odpolední čaj se pro mne stal jakýmsi rituálem a pozváním k práci. Pan Ó tou dobou spinká, a tak začíná můj druhý pracovní život u šicího stroje.

Oblíbený čaj v oblíbeném hrnečku s beránkem.

Přestože černý čaj u mne zůstává nadále životabudičem číslo jedna, musím přiznat svou novou kávovou vášeň. Děkuji za ni svému muži a kavárně Café na kole (jejich cappuccino, to je pohlazení do žaludku a balzám na duši). V téhle kavárně pořádají mimo jiné i workshopy přípravy domácí kávy, takže již máme doma pytlíčky s kvalitní zrnkovou kávou, mlýnek a french press. A něco mi říká, že si ještě brzy pořídíme filtrovací nádobíčko.
A tak si můžu i doma pochutnat na dobré kávě a vyladit si ji přesným množstvím cukrových krystalků.

Dnešní kapučínko na přezahrádce v Café na kole

Ale ono kam se hrabe kafe, čaj, nebo všechny čokolády světa, největším motorem, pohonem či životabudičem je často právě to, co vám hodně energie spotřebovává..

Jak to je u vás? Káva, nebo čaj? A co dalšího?

Stará matrace? Nevyhazovat!

Mám novou báječnou matraci. Předcházely tomu mé každodenní teskné (a dostatečně hlasité) povzdechy o bolavých zádech a špatném vyspání. Starou matraci jsme slavnostně uložili v komoře, neboť jsem měla plán.

Starou, poměrně tenkou (asi 10 cm) matraci jsem svlékla a ostrým řezákem za pomoci ocelového pravítka rozřezala na kusy.
Poté jsem prohrabala zbytky látek a našila nové barevné sundávací potahy.
Vyrobila jsem 4 sedáky (cca 60 x 60 cm) a jednu dětskou víceúčelovou matračku (cca 120 x 80 cm)

Vzhledem k rozměrům našeho pidibytu a tomu, že po balkoně se nám momentálně prohánějí dělníci, sedáky na svou zářnou kariéru zatím teprve čekají. Dokážu si je ale už teď krásně představit jako hrací čtverce pro malého pana Ó, měkounké podsedáčky na posezení na balkonu, nebo sedátka navíc pro nenadálou početnou návštěvu.

Malou víceúčelovou matračku zatím využíváme jako skvělou zábranu či polstr, aby se pan Ó nepraštil do hlavy o topení při svých běhacích hrách. Zároveň mu znesnadňuje přístup k novým žaluziím, za které velmi rád tahá. Matračka je z jedné strany komiksová (stejná komiksová je i na jednom z podsedáků), ale mnohem oblíbenější je druhá strana, na které u nás často probíhá výuka poznávání zvířátek, rostlinek a lidí.

O tom, že druhá strana matračky je o mnoho méně oblíbená, se můžete přesvědčit níže. Pozorný divák si může povšimnout rozostření fotografie vlivem rezonance decibelů nespokojenosti.

Sejdeme se v kuchyni

Soboty a víkendy všeobecně mám ráda. Jsou hezkým příslibem možného dobrodružství, pohody a mlsání.

Toto je jeden ze sladkých důvodů, proč mít rád skorokrkonoše. Je to báječná věc s ještě lepším názvem. Úpická hvězdárna :)

Minulou sobotu jsme jeli navštívit rodinu a hlavně malého synovce do SkoroKrkonoš. Večer jsme si otevřeli víno a řekli jsme tajnou formuli: Sejdeme se v kuchyni.
Nějakou mocnou náhodou osudu se nám podařilo uspat obě děti - oba bratrance - v rozumnou hodinu, a tak jsme všichni mohli na sraz do kuchyně dorazit. Bylo to moc milé, ono když vám děti večer spí, ten svět je hned o něco krásnější.

Toto archivní foto sice vůbec nezachycuje kuchyň, ale troufám si tvrdit, že věrně zachycuje atmosféru.

U nás doma bychom se také rádi večer scházívali v kuchyni, kterou samozřejmě máme, leč je součástí celé naší jedné báječné obytné místnosti. Takže když malý pan Ó spinká, v kuchyni už musí být ticho a tma, tak jako ve zbytku našeho členitého osmnáctimetrového bytu.

Ale již brzy si jednoho krásného, s největší pravděpodobností teplého dne také řekneme: Sejdeme se v kuchyni. Ó to bude sláva.

Šitíčko 2: Samovzdělávání

Jako matka na dovolené mám pocit, že všichni okolo jsou hrozně akční, stále něco tvoří a podnikají. Nebo studují (někteří dokonce i na dovolené - tato skutečnost sama mi přijde jako výkon hodný titulu). A protože bych taky hrozně chtěla něco studovat, dělat a podnikat, a protože na školy jsem už přerostlá (a kdo mě zná ví, že jsem tam stejně moc nechodila), rozhodla jsem se učinit se vzdělanější, akčnější a podnikavější sama.

Prvním krokem bylo otevřít si účet ve vědecké knihovně, čímž jsem znovuobjevila své knihomolské já. Následné lehké zklamání z toho, že literaturu, kterou bych chtěla buďto nemají, nebo je věčně půjčená, mne donutilo otevřít zcela jiný účet, a to bankovní, a objednat si vysněné knihy za v potu tváře vydělaný státní příspěvek pro rodičky.

Tramtadadá: Tady je: Drape Drape. Jsou to tři knihy od japonské autorky Hisako Sato (nebo možná autora, kdo ví :D) a všechny mi nyní říkají Paní. A jelikož jsou v angličtině, říkají mi spíše Lady.

Nejraději bych se s nimi na měsíc zavřela v místnosti bez oken a dveří s dostatkem světla, látek a šicích strojů. Zatím jsem zvládla vyrobit jedny šatičky. Jmenují se No.3.

Tyhle šaty mne zaujaly jako první, a to hlavně tím, že jsou celé z jednoho kusu látky. Šití je velmi zábavné, neboť na začátku vůbec netušíte, kam co patří, a ač jedna část silně připomíná průkrčník (viz prostřední obrázek), je z ní nakonec průramek a zadní díl šatů. Pracovní postup by mohl být lépe rozepsaný, ale pro člověka ošlehaného Burdou to je procházka růžovým sadem.

Vzhledem k tomu, že střihy jsou z japonské dílny a o japoncích jest známo, že nejsou největší, šila jsem raději rovnou velikost XL. Jak je vidět, zřejmě při rýsování mysleli i na nás Evropany a paní Andula v nich trochu plave. Malý nedostatek střihu je zadní část průkrčníku, která trochu odstává od krku, takže je třeba si střih trochu upravit.

No nejsou krásné? 

Takové to domácí vaření

Doba je zlá, všude létá nějaký ten bacil, nebo hlupák, a tak je radno se v tomto zatím ještě zimním období vyhýbat kolektivům.
Do práce člověk musí, tomu se moc vyhnout nedá. Ukuckanému a ukýchanému MHD se poměrně hravě a zdravě vyhneme pomocí pěškochůze (tedy pokud to nemáme deset kiláků hornatým terénem mezi skalisky). Bacily poletují též v pohostinských zařízeních, kde takhle okolo dvanácté bývá koncentrace hladových kolektivů dosti vysoká.

 A tento problém se dá vyřešit dnes již poměrně zastaralým výrazem - kastrůlky. Jenomže dneska se tomu říká krabičky.
Takže, co uvařit do krabičky, aby se to dalo zvládnout, i když jste například matka na dovolené a za celý den máte problém nasytit sebe samu? A co uvařit, aby se z toho po cestě v krabičce nestala míchanice a po ohřátí rozvařená slepenice?

Jasnou jedničkou je u nás recept na hovězí po burgundsku podle Dity P. Navaříte nejlépe v neděli, protože příprava je trochu náročnější, ale ne zas tak moc, jak by se mohlo zdát, a je toho tolik, že můžete ještě distribuovat do krabiček na další dny. Recept jsem zkoušela i v super zrychlené verzi, kdy prostě všechno nahážete najednou do hrnce a Dita měla pravdu, není to pak úplně ono, ale když je hlad, tak víme jak.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10588743864-denik-dity-p/213562260300014-pariz/

Dalším tak trochu mimibazar krabičko-jídlem, jsou palačinky. Ony palačinky nejsou nic zvláštního, ale já nesmažím. Všechno peču v troubě. Takže klasické palačinkové těsto rozliju na pečícím papírem vyložený a lehce vymazaný plech a peču zvesela v troubě. Kdo má rád tlusté palačinky, navrchu křupavé a zespodu vláčné, tomu budou vyhovovat ty naše troubové. Jenom jednu vadu mají, jsou hranaté.

Dalším příkladem pěkného krabičkojídla jsou rychlé švédské kuličky inspirované Jamiem Oliverem. Kdysi jsem nějakou prazvláštní náhodou shlédla jeho "rychlovky" a jelikož jsem si zapamatovala jen pár hlavních surovin, upravila jsem to podle svého.

Mleté maso ochucené dle libosti, uhňácané do kuliček a rychle opečené a k němu brusinková zavařenina. Když se kuličky v té brusinkové šťávičce trochu poválí, zalijeme je vývarem, z čehož vznikne moc pěkná lehce nasládlá omáčtička. Do omáčky přihodíme větvičku kopru a mezitím si prudce vaříme na kostičky nakrájený celer, který když se dostane do fáze trochu vařeného, ale ještě křupavého, zasypeme rýží (my máme nejradši jasmínovou nebo basmati) a společně dovaříme. Navrch zdobíme pořádným kopcem kopru.

Vaříte si do krabiček? A vaříte si vůbec? Když jo, tak co?

Šitíčko 1: Ta, která řekla ne

Ta, která řekla ne malému dětskému šitíčku. Ne, nebudu svýmu dítěti šít oblečení, bude to ztráta času a energie, protože ze všeho stejně jednou vyroste...

Přesně tahle zjistila, že zrovna to její dítě roste trochu pomaleji než si plánovala, a je nějak nekonfekčně hubený. Že pěkný kalhoty, který jsou bez čísel, nápisů a nevyznačují se okrovou, khaki, nebo hnědou barvou, aby člověk pohledal. Že by bylo vtipný sladit si oblečení. Že by trocha barev a puntíků neuškodila...

Tak tahle, která tak tvrdošíjně říkala ne, vzala malý khaki tepláčky, obkreslila si je, a heleme se, kaťata. Úplně první byly v rámci mojí puntíkované vlny puntíko-proužkové. Ty jediné tu nejsou vyfocené, neboť jako nejoblíbenější kus, tráví většinu svého volného času v pračce.

Jedny z prvních, tmavé kočka-myš-ementál a další novinové zepředu a teplákovo-žluté zezadu.

Nejnovější nedodělané tepláky na doma s vyztužením kolen, a puntíkaté na parádu a na střídání s prvními puntíky.

A hle, ono je to jako závislost, teď bych nejraději ze všech pěkných látek co si schovávám na později = na nikdy (protože mi přijde skoro škoda do nich střihnout, a nejraději bych se na ně jen dívala a utírala si jimi ukapávající sliny), ušila kaťata. Takovou blbost, takovej malej hadřík, ze kterýho to dítě stejně brzo vyroste. Ale je to roztomilé, že.
Ani jedno mateřské oko nezůstane suché při bližším průzkumu www.dumlatek.cz, v sekci Dětské :)

A toto jsou látky kandidátky na nadcházející období Jaro-Léto :)

Nuda na dovče… aneb začínáme slinit :)

Ano, je to tady. Mám pocit že na dovolené nic nedělám a od fejsbukového rolování mám již namožený prostředníček a o jednu dioptrii navíc. Takže blogísek že by to vyřešil za mne?

Snad ty sliny budou sladké nejen pro mne, a poskytnou třeba lehký úsměv na tváři, či malou inspiraci i někomu dalšímu. Prozatím bych to viděla na receptovo/tvořivý blog a uvidíme, kampak se nám to zvrtne.

Jako první článek bych ráda zhodnotila své poslední knihoúlovky.

Tak tyhle tři nové krasavice mám doma.

Kuchařku ze Svatojánu jsem si pořídila hned, jakmile vyšla, neboť ji už dlouho sleduju na facebooku a její recepty jsou super a fotky krásné. Recepty jsou vege i vegan, využívající obyčejné suroviny a skvěle pracují se zeleninou a bylinkami. Trochu mne zklamalo grafické zpracování i zpracování samotné knížky. Listy jsou z lesklého křídového papíru a tisk docela prosvítá. Je přehledná a dobře se v ní listuje.

Kuchařka ze Svatojánu

Deník Dity P. snad ani nemusím nijak sáhodlouze představovat, ten snad znají všichni. Dlouho jsem odolávala a nakonec jsem si o ni napsala Ježíškovi. A musím říct že ze všech třech je nejkrásnější a i když mi ze začátku vadil větší formát, teď si užívám těch obrovských krásných fotek. Knížka je kvalitně svázaná, takže nalistuju recept, položím na stůl a nemusím shánět těžítko, aby se mi nepřetáčely strany. Nu, co dodat, skvělé zpracování, skvělé recepty. Trošku horší orientace kvůli deníkovým kapitolám, ale díky seriálovému zpracování už si pamatuju v jaké kapitole co hledat. 

Deník Dity P.

Kitchenette blog sleduju dlouho, a tak mi Ježíšek nadělil i tuhle knihu. Fotky jsou krásné, jak jsem zvyklá z blogu a recepty rozdělené na roční období a pracovní recepty, kde jsou informace o méně obvyklých surovinách a recepty třeba na poctivé domácí listové těsto, nebo slaný karamel. Skvělé jsou rovnou dvě záložky. Velká nevýhoda je vazba knížky, po otevření listy nedrží a hned se zase sklapnou (asi si chce udržet tajemnost) takže se hodí pár kolíčků, nebo těžítko, abych rukama od těsta nemusela pokaždé nalistovávat znovu.

Kitchenette